Afinní geometrie

Afinní geometrie je typ geometrie, ve které jsou definovány body, vektory a přímky, ale nejsou definovány vzdálenosti, velikosti úhlů ani např. kružnice. Afinní geometrie splňují první, druhý a pátý Eukleidův postulát. Název afinní zavedl Leonhard Euler,[1] jako samostatná disciplína se afinní geometrie chápe od Kleinova Erlangenského programu.[2]

Model pro afinní geometrii je obvykle afinní prostor spolu s množinou afinit. Afinity převádějí přímky na přímky a zachovávají rovnoběžnost a dělicí poměr bodů v přímce. V reálné afinní rovině afinní transformace také zachovávají středy úseček, těžiště trojúhelníků, převádějí elipsy na elipsy, paraboly na paraboly a hyperboly na hyperboly.

Afinní geometrii v rovině je možné zadat také axiomaticky. Důležitou část axiomů tvoří axiomy o existenci rovnoběžek a tvrzení, že paralelnost přímek je relace ekvivalence. [3]

V lineární algebře se dá afinní prostor zkonstruovat z libovolného vektorového prostoru nad tělesem jako jeho afinní rozšíření.[4] Afinní báze afinního prostoru je pevně zvolený bod a {\displaystyle a} (počátek souřadnicové soustavy) a n vektorů v 1 , v 2 , , v n {\displaystyle v_{1},v_{2},\ldots ,v_{n}} , které tvoří bázi příslušného vektorového prostoru. Libovolný bod x je pak možné vyjádřit jednoznačně jako x = a + α i v i {\displaystyle x=a+\sum \alpha _{i}v_{i}} . Koeficienty α i {\displaystyle \alpha _{i}} se nazývají souřadnice bodu x.

Transformace, které zachovávají afinní strukturu, jsou tzv. afinní transformace. Jsou to všechna zobrazení, které se v pevně zvolených souřadnicích dají popsat

x A x + b {\displaystyle x\mapsto Ax+b}

kde A je matice a b pevně daný vektor. Jde tedy o složení lineárního zobrazení a posunutí.

Množina všech invertibilních afinních transformací se nazývá afinní grupa. Obsahuje všechna posunutí a regulární lineární zobrazení vektorů.

Afinní geometrii lze dostat z obecnější projektivní geometrie. Jedna nadrovina projektivního prostoru se stane význačnou a afinity jsou pak projektivity zachovávající tuto nadrovinu, tzv. nadrovinu nevlastních bodů (směrů).

Reference

  1. BLASCHKE, Wilhelm. Analytische Geometrie. [s.l.]: Birkhäuser, 1954. Dostupné online. ISBN 978-3764300319. (anglicky) 
  2. COXETER, H.S.M. Introduction to geometry. [s.l.]: Wiley, 1989. ISBN 978-0471504580. S. 191. (anglicky) 
  3. Coxeter, strana 192
  4. BICAN, Ladislav. Lineární algebra a geometrie. [s.l.]: Academia, 2002. ISBN 80-200-0843-8. Kapitola Afinní prostor. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph118275
  • PSH: 7325
  • BNF: cb119881717 (data)
  • GND: 4141566-8
  • LCCN: sh85054139
  • LNB: 000288028
  • NLI: 987007563083305171