André Dussollier

André Dussollier
André Dussollier na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2010
André Dussollier na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2010
Narození17. února 1946 (78 let)
Annecy, FrancieFrancie Francie
Alma materNárodní vyšší konzervatoř dramatického umění
Aktivní roky1970—dodnes
César
Nejlepší herec
1998 – Stará známá písnička
Nejlepší herec ve vedlejší roli
1993 – Srdce v zimě
2002 – Důstojnický pokoj
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Dussollier (* 17. února 1946 Annecy) je francouzský divadelní a filmový herec.

Je známý především svým působením ve filmu, hrál asi ve 150 filmech. Během své kariéry získal několik divadelních a filmových ocenění, včetně tří Césarů.

Život a kariéra

Narodil se v Annecy v jižní Francii, vyrůstal ale ve městě Cruseilles a v Étrigny, malé vesničce v Burgundsku. Už ve svých deseti letech hrál ve školním představení a hraní se mu zalíbilo. Jeho otec trval na klasickém vzdělání, proto vystudoval literaturu na univerzitě v Grenoblu.

Ve věku 23 let přijel do Paříže, kde nejdřív studoval herectví v kurzech Jeana Périmonyho, pak vystudoval konzervatoř Conservatoire national supérieur d'art dramatique. Téměř okamžitě po ukončení školy, v roce 1972, vstoupil do francouzského divadelního souboru Comédie-Française, kde zaujal v několika divadelních hrách.

Současně začal hrát také ve filmu. V 70. letech 20. století hrál početně v poměrně málo filmech, přesto však spolupracoval s nejvýznamnějšími francouzskými režiséry své doby, jako například François Truffaut, Alain Resnais nebo Claude Pinoteau.

Později si jej všimlo víc filmových režisérů. Od 80. let až dodnes patří k žádaným filmovým hercům a každoročně hraje v několika filmech. Celkem hrál přibližně v 150 filmech, včetně známých titulů, jako například Tři muži a nemluvně (1985), Amélie z Montmartru (2001), Drž hubu! (2003) nebo Válka policajtů (2004). Vystupuje v komediích, stejně jako v dramatických filmech. Během své filmové kariéry získal celkem třikrát filmovou cenu César a pět dalších nominací.

Od ukončení školy až dodnes hraje rovněž v divadle. Nejvýznamnějším je jeho působení v Comédie-Française nebo v Théâtre Montparnasse. Kromě klasických rolí hraje také v hrách moderních dramatiků. Během svého života získal celkem čtyřikrát prestižní francouzské divadelní ocenění, Molièrovu cenu.

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Televize

  • 2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino

Ocenění

César

Ocenění
Nominace

Molièrova cena

  • 1996: Molièrova cena pro herce za Scènes de la vie conjugale
  • 2002: Molièrova cena pro herce za Monstres sacrés, sacrés monstres
  • 2003: Molièrova cena pro herce za Monstres sacrés, sacrés monstres
  • 2011: Molièrova cena pro herce za Diplomacie

Jiná ocenění

  • 1986: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za Music Hall
  • 2002: cena Plaisir du théâtre
  • 2003: cena Henriho Desgranga

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Dussollier na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech
Držitelé Césara pro nejlepšího herce
1976–1979
1980–1989
1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)
1990–1999
1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)
2000–2009
2010–2019
2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)
2020–dodnes
2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction)
Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
1976–1979
1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert)
1980–1989
1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka)
1990–1999
1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři)
2000–2009
2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh)
2010–2019
2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav)
2020–dodnes
2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.)
Držitelé Molièrovy ceny pro herce
Philippe Clévenot (1987) • Jacques Dufilho (1988) • Gérard Desarthe (1989) • Pierre Dux (1990) • Guy Tréjan (1991) • Henri Virlogeux (1992) • Michel Aumont (1993) • Jean-Pierre Marielle (1994) • Pierre Meyrand (1995) • Didier Sandre (1996) • Pierre Cassignard (1997) • Michel Bouquet (1998) • Robert Hirsch (1999) • Michel Aumont (2000) • Simon Abkarian (2001) • Jean-Paul Roussillon (2002) • Thierry Fortineau (2003) • Dominique Pinon (2004) • Michel Bouquet (2005) • Jacques Sereys (2006) • Robert Hirsch (2007) • Michel Galabru (2008) • Patrick Chesnais (2009) • Laurent Terzieff (2010) • Christian Hecq (2011) • Philippe Torreton, Robert Hirsch (2014) • André Dussollier, Maxime d'Aboville (2015) • Charles Berling, Wladimir Yordanoff (2016) • Philippe Caubère, Jean-Pierre Bacri (2017) • Jacques Gamblin, Jean-Pierre Darroussin (2018) • François Morel, Benoit Solès (2019) • Christian Hecq, Niels Arestrup (2020) • Jacques Gamblin, Maxime d'Aboville (2022)