František Ferdinand Khünburg
| Jeho knížecí Milost František Ferdinand hrabě Khünburg | |
|---|---|
| 18. arcibiskup pražský 6. primas český | |
 | |
| Předchůdce | Jan Josef Breuner |
| Nástupce | Daniel Josef Mayer z Mayernu |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 9. dubna 1689 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 5. února 1651 |
| Místo narození | Mossa u Gorice Itálie  Itálie |
| Datum úmrtí | 7. srpna 1731 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Praha |
| Vyznání | římskokatolické |
| Příbuzní | Jan Josef z Khüenburgu (sourozenec) |
| Povolání |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Ferdinand hrabě Khünburg (také Küenburg, Khuenburg, Kuenburg nebo Kienburg; 5. února 1651 Mossa u Gorice – 7. srpna 1731 Praha) byl biskup v Lublani a arcibiskup pražský.
Životopis
Původně byl kanovníkem v Salcburku, poté působil jako biskup v Lublani (1701–1711), kde se zasloužil o výstavbu lublaňské katedrály sv. Mikuláše.
Do úřadu pražského arcibiskupa byl císařem nominován brzy po smrti svého předchůdce, již 14. dubna 1710, ale svého stolce se v Praze ujal se značným zpožděním teprve 10. dubna roku 1714, protože v té době panoval strach z morové epidemie. Z titulu tohoto úřadu založil řád celestinek (1710) a řád sester alžbětinek (1719), především pro službu nemocným a trpícím. Korunoval císaře Karla VI. českým králem (1723), měl i významný podíl na kanonizaci sv. Jana Nepomuckého (1729). Bojoval za rekatolizaci země a proti protestantismu, zejména ve východních Čechách. V roce 1732 prosadil v Čechách podřízení poustevníků nově ustanovenému bratrstvu ivanitů, kterému pak Marie Terezie zakázala přijímat nové členy, Josef II. pak roku 1782 bratrstvo patentem zrušil a poustevnický život zakázal.[1]
Majetek
V roce 1678 koupil od Přehořovských z Kvasejovic Mladou Vožici, kterou v letech 1681–1717 rozšířil nákupem dalších menších statků, čímž mezi Táborem a Benešovem vytvořil velké panství. Na nově získaných statcích nechal postavit barokní zámek v Miličíně (již neexistující). V letech 1691–1718 byl dočasně také majitelem panství Horní Cerekev, kde nechal tvrz přestavět na zámek. V roce 1720 vytvořil z Mladé Vožice rodinný fideikomis, který po jeho smrti zdědil prasynovec František Josef (1714–1793), pokračovatel české linie rodu Küenburgů.
Fundace a donace
Byl donátorem 1. kaple poutní cesty od pražské Lorety na Hradčanech do kláštera v Hájku. Kaple byly postaveny v letech 1720–1724 a renovovány v 90. letech 20. století. Arcibiskupský statek Kojetín na střední Moravě vyměnil za Dolní Břežany u Prahy, kde dal starší zámek s parkem adaptovat na letní rezidenci pražských arcibiskupů, která sloužila až do roku 1945.
Městu Rožmitál dal potvrdit privilegia a mýto a byl donátorem farního kostela Povýšení svatého Kříže.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Tomáš Vučka: Svatý Ivan - první český zálesák?, Katolický týdeník, příloha Perspektivy č. 6/2005
- ↑ SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. S. 69.
Literatura
- France M. Dolinar - Kurt A. Huber heslo "Khuenburg" in Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648-1803. ISBN 3-428-06763-0, str. 244–245
- Kettner Jiří, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, Praha, Zvon 1993, ISBN 80-7113-079-6, s. 190-191.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Ferdinand z Küenburgu na Wikimedia Commons 
Kuenburg ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Záznam o pohřbu v matrice na stránkách Archivu Hlavního města Prahy
- Franz Ferdinand von Kuenburg na catholic-hierarchy.org
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Předchůdce: Zikmund Kryštof z Herbersteinu | 14. kníže-biskup lublaňský 1701–1711 | Nástupce: František Karel z Kounic |
| Předchůdce: Jan Josef Breuner |  | 18. arcibiskup pražský 1713–1731 | | Nástupce: Daniel Josef Mayer z Mayernu |
Portály: Lidé | Česko | Novověk | Křesťanství | Politika
