Ida Sasko-Meiningenská

Ida Sasko-Meiningenská
sasko-výmarsko-eisenašská princezna
Narození	25. června 1794 Meiningen
Úmrtí	4. dubna 1852 (57 let) Výmar
Sňatek	30. května 1816
Manžel	Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Potomci	Luisa Vilemína Adelaida Sasko-Výmarsko-Eisenašská Vilém Karel Sasko-Výmarsko-Eisenašský Amálie Augusta Cecílie Sasko-Výmarsko-Eisenašská Vilém Augustus Eduard Sasko-Výmarsko-Eisenašský Heřman Sasko-Výmarsko-Eisenašský Fridrich Gustav Karel Sasko-Výmarsko-Eisenašský Anna Amálie Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská Amálie Sasko-Výmarská
Dynastie	Sasko-meiningenští
Otec	Jiří I. Sasko-Meiningenský
Matka	Luisa Eleonora z Hohenlohe-Langenburgu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ida Sasko-Meiningenská (25. června 1794 – 4. dubna 1852) byla německou princeznou z rodu Wettinů a sňatkem sasko-výmarsko-eisenašská princezna.

Život

Ida se narodila 25. června 1794 v Meiningenu, Durynsku, jako dcera Jiřího I. Sasko-Meiningenského a Luisy Eleonory Hohenlohe-Langenburské. Od svého narození až do roku 1816 se titulovala Její Jasnost princezna Ida Sasko-Meiningenská, vévodkyně v Sasku. V roce 1844 rozhodl sněm Německého spolku udělit wettinským vévodským rodinám i rodům dalších panujících vévodům titul Výsost, ovšem Ida tento titul získala již roku 1816 sňatkem s princem velkovévodského rodu (velkovévodští princové získali tento titul po Vídeňském kongresu).^[1] Jejími sourozenci byli královna Adelheid, manželka Viléma IV. Britského, a Bernhard II. Sasko-Meiningenský, s nímž udržovala blízký vztah.

Ida se 30. května 1816 v Meiningenu provdala za Bernharda Sasko-Výmarsko-Eisenašského, který sloužil jako generál v Nizozemsku a ona ho v následujících letech následovala za jeho posádkami v různých městech; přes léto však žila v Liebensteinu a paláci Altenstein, kde také zůstala, když se její manžel vydal na cestu do Severní Ameriky. V roce 1830 se s dětmi zúčastnila korunovace své sestry Adelheid a švagra Viléma v Londýně, a od roku 1836 užívala Liebenstein jako své stálé letní sídlo. Díky své charitativní činnosti byla Ida mezi obyvatelstvem velmi oblíbená.

22. června 1850 se stala jednou z kmoter Artura Sasko-Koburského, třetího syna královny Viktorie a prince Alberta; nicméně protože nemohla být křtu fyzicky přítomna, zastoupila ji královnina matka, vévodkyně z Kentu.

Ida zemřela 4. dubna 1852 ve Výmaru na zápal plic. Její poslední slova byla: "Doufám, že dnes v noci budu spát dobře". Pohřbena byla ve Weimarer Fürstengruft (výmarské knížecí kryptě). V roce 1854 ji její bratr Bernhard II. nechal zhotovit pomník.

Potomci

• 1. Luisa Vilemína Adelaida (31. 3. 1817 Gent – 11. 7. 1832 Windsor)^[2]
• 2. Vilém Karel (25. 6. 1819 Gent – 22. 5. 1839 Nijmegen), svobodný a bezdětný^[3]
• 3. Amálie Augusta Cecílie (30. 5. 1822 Gent – 16. 6. 1822 tamtéž)^[4]
• 4. Vilém Augustus Eduard (11. 10. 1823 Londýn – 16. 11. 1902 tamtéž), pohřben soolečně s manželkou v Chichesterské katedrále^[5]

  ⚭ 1851 Eduarda Sasko-Výmarská (Augusta Kateřina Gordon-Lennoxová; 14. 1. 1827 Chichester – 3. 4. 1904 Londýn)^[6]

• 5. Heřman Bernhard Jiří (4. 8. 1825 Bad Liebenstein – 31. 8. 1901 Berchtesgaden)^[7]

  ⚭ 1851 Augusta Württemberská (4. 10. 1826 Stuttgart – 3. 12. 1898 tamtéž)^[8]

• 6. Fridrich Gustav Karel (28. 6. 1827 Gent – 6. 1. 1892 Vídeň)^[9]

  ⚭ 1870 Perina Marcocchia von Marcaini (14. 5. 1845 Slano – 22. 4. 1879 Vídeň), morganatické manželství, roku 1872 obdržela titul baronky z Neupergu^[10]

• 7. Anna Amálie Marie (9. 9. 1828 Gent – 14. 7. 1864 Kamp-Bornhofen), svobodná a bezdětná^[11]
• 8. Amálie (20. 5. 1830 Gent – 1. 5. 1872 Walferdange), pohřbena po boku svého manžela v Kostele Panny Marie a svaté Uršuly v Delftu^[12]

  ⚭ 1853 Hendrik Nizozemský (13. 6. 1820 Baarn – 13. 1. 1879 Walferdange), princ Oranžsko-Nasavský^[13]

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Ida of Saxe-Meiningen na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ida Sasko-Meiningenská na Wikimedia Commons