Něnci

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Něnci
ненэй (Něnej), ненэц (Něnec)
Něnecké dítě v tradičním zdobeném oděvu.
Něnecké dítě v tradičním zdobeném oděvu.
Populace
41 000
Země s významnou populací
RuskoRusko Rusko
Jazyk(y)
Ruština, Něnečtina
Náboženství
Šamanismus, Pravoslavná církev
Něnecká rodina
Mapa výskytu Něnců v rámci Ruské federace
Oblasti s podílem Něnců nad 1%, podle sčítání z roku 2010
Podíl Něnců v Uralském federálním okruhu podle sčítání z roku 2010
Podíl Něnců v Sibiřském federálním okruhu podle sčítání z roku 2010
Podíl Něnců v Něneckém autonomním okruhu podle sčítání z roku 2010

Něnci (rusky Ненцы, něnecky ненэй ненэч (něnej něneč, doslova "skutečný člověk")) jsou malá etnická skupina v Rusku. Podle posledního sčítání lidu k 1. 1. 2021 se k této národnosti přihlásilo 49 646 lidí.[1] V širším smyslu sem patří i Enci. Starší název pro Něnce žijící u Obu, který je však vnímán jako urážlivý, je Samojedi/Samodijci (slovo má ale i jiné významy, viz heslo Samojedi) a pro Něnce žijící u Jeniseje je Jurakové.

Historie

K prvním kontaktům mezi Něnci a Rusy došlo už na konci 11. století, ale k intenzivnějším stykům došlo až v důsledku ruské kolonizace Sibiře a severu v 16. století, kdy Rusové na území Něnců začali stavět pevnosti (např. Obdorsk, Surgut, Mangazeja, Turuchansk) a vybírat tzv. jasak - daň v kožešinách. Něnci nemají nic společného s Němci nebo Německem.

Rozšíření

Něnci tradičně obývají severozápad Sibiře a nejzazší severovýchod evropského Ruska od poloostrova Jamalu po poloostrov Tajmyr. Malá část Něnců žije i na souostroví Nová země. Jejich jazykem je něnečtina.

Způsob života

Podle způsobu života se Něnci dělí na tundrové Něnce, jichž je většina a menší skupinu lesních Něnců, žijících na dolním Obu. Tundroví Něnci byli tradičně kočovnými pastevci sobů, případně lovci divokých sobů, naproti tomu pro lesní Něnce měl větší význam lov kožešinové zvěře a rybolov. Při chovu sobů Něnci používají pastevecké psy, sobí laně se většinou nedojí a sobi nejsou nikdy používáni k jízdě.

Obydlí

Tradičním obydlím je kuželovitý stan čum (něnecky mja),[2] v létě pokrytý pláštěm z březové kůry (nebo v současné době i celtou) a v zimě sobími kožešinami. Dalším druhem staveb jsou zásobárny na kůlech, do nichž se ukládá jídlo (zejména sušené maso a ryby), ale i kožešiny.

Oděv

Tradiční oděv se nazývá malica a je to dlouhá bunda z jedné nebo dvou vrstev sobí kožešiny, často s přišitou kapucí. K ní se nosily kožené kalhoty a kožené nebo kožešinové boty (torbazy nebo pimy), které se často šily z kožešiny sobích nohou nebo z kůže tuleňů a medvědů. Do nich se v zimě pro lepší tepelnou izolaci nosily vložky z mechu nebo sena. Oděv měl u obou pohlaví podobný střih. Zejména ženský oděv byl bohatě zdobený nášivkami z jinak zbarvených kožešin, někdy i měděným kováním, kousky perleti nebo skleněnými korálky. Dnes jej Něnci nosí už pouze v zimním období, v létě dávají přednost evropskému oděvu.

Doprava

Dopravním prostředkem jsou saně zvané narty tažené soby, na nichž Něnci v minulosti jezdili po bažinaté tundře i v létě. Lovci, zejména lovci lesních Něnců, jezdili v zimě na lyžích, které byly celodřevěné (pjaj lamba) nebo byla skluznice opatřena sobí kožešinou (choba lamba), někdy pásy z tulení kůže. V blízkosti řek vyráběli Něnci dlabané loďky.

Strava a kuchyně

Základní potravinou Něnců je sobí maso, které se jí syrové,[3] mražené, vařené nebo sušené. Dále se jedí vnitřnosti, krev, tuk, ryby. Rostlinnou stravu zastupují hlavně bobule, případně oddenky, výhonky a nať tundrových rostlin, jako je krvavec toten, mochna nebo lžičník. Pod vlivem Rusů se Něnci naučili péct placky a pít čaj. Těsto na placky bývá často zadělané sobí krví a tukem či mozkem.

Původ jména

Příslušníci tohoto severského národa se od nepaměti mezi sebou nazývali slovem Něnec, což v překladu znamená člověk. V sovětských dobách se toto označení začalo používat i v ruštině.[4]

Dřívější ruské pojmenování severského národa - Samojedi - je vnímáno jako potupné. Jeho původ není jasný. Podle staré kozácké legendy vznikl tento název podle toho, že Něnci pojídali teplé, pružné a ještě nevystydlé srdce poražených nepřátel, aby nepřítel neožil a aby jeho síla přešla na vítěze. Podle jiných hypotéz toto potupné označení pochází z finského Suomi - Finové, nebo je to zkomolení slova sjomgojed - člověk, který se živí rybou sjomgou. Nejpravděpodobněji pochází slovo samojed od loparského saam-iedna - země Saamů. Sami Něnci se přidržují domněnky, že původní ruské označení vzniklo ze dvou ruských slov: sam a jedin - tedy jeden domorodec proti přírodě, jeden proti jednomu, jeden samotář.[4]

Náboženství a tradice

Tradičním náboženstvím byl šamanismus, založený na dualistické kosmologii. Nejvyššími božstvy jsou dobrý nebeský bůh Num a jeho syn, zlý vládce podzemního světa Nga. Uctívaná byla také Ja Nebia, bohyně země, plodnosti a žen. Mimoto uctívají i různé dobré (Tadebciu) a zlé (Ngyleka) místní duchy. Bohům a duchům přinášeli oběti, někdy i krvavé ve formě sobů. Od 19. století byli vystaveni christianizaci, ujal se u nich především kult svatého Mikuláše, jehož dodnes uctívají, často zároveň s původními duchy. Šamani byli zpravidla muži. Stejně jako jinde na Sibiři, používají rámový buben - penzer, který však nebývá zdobený malbou. Šamanský plášť nebyl tak významný jako např. u Evenků a Jakutů, nejdůležitější součástí šamanského oděvu je čepice s kovovými ozdobami, často ve tvaru paroží. Mezi uctívaná zvířata patřil sob, orel, u lesních Něnců především medvěd hnědý.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nenci na slovenské Wikipedii.

  1. Всероссийская перепись населения 2020 года. rosstat.gov.ru [online]. Федеральная служба государственной статистики (Росстат) [cit. 2023-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-03. 
  2. ČERNOUŠEK, Štěpán. Něnci, indiáni Sibiře. http://lideazeme.reflex.cz. 2013-01-22. Dostupné online [cit. 2017-08-06]. 
  3. VLK, Martin. Sibiřský kmen přežívá v nehostinných podmínkách. Živí se syrovým sobím masem. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-08-06]. Dostupné online. 
  4. a b METĚLSKIJ, Georgij. Na Jamalu končí země. 1. vyd. Praha: NPL - Nakladatelství politické literatury, 1963. 236 s. S. 81. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Původní malé národy Severu, Sibiře a Dálného východu Ruské federace
Aleuti • Aljutoři • Čelkanci • Čukčové • Čulymci • Čuvanci • DolganiEnciEskymáci • Eveni • EvenkovéChantovéItelmeniJukagirové • Kamčadalové • Kerekové • KetovéKorjaciKumandynciMansijciNanajci • Negidalci • Něnci • Nganasani • NivchovéOročové • Orokové • SámovéSelkupovéSojoti • Šorové • Tazové • Telengiti • Teleuti • Tofalaři • Tubalaři • Tuvinci-Todžinci • UdegejciUlčovéVepsové
Uralské národy
Ugrofinské
Baltofinské
Sámové
 
Volžské
Marijci • † Merja • † MeščerovéMordvinci (Erzjové • Mokšové) • † Muromci
Permské
Besermani • Komi-Zyrjané • Komi-Permjaci • Udmurti
Ugrické
Maďaři (Csángó • Jásové • Magyarabové • Sikulové) • Obsko-ugrické (ChantyjciMansijci)
Samojedské
severní (Enci • † Juraci • Něnci • Nganasani) • jižní († Kamasínci • † Kojbalové • † Matorové • Selkupové)
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph158313
  • BNF: cb135452094 (data)
  • GND: 4041592-2
  • LCCN: sh85090735
  • NLI: 987007563188205171