Otranto

Otranto
Pohled z moře
Pohled z moře
Poloha
Souřadnice40°8′52″ s. š., 18°29′9″ v. d.
Nadmořská výška15 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
RegionApulie
ProvincieLecce
Otranto
Otranto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha77,2 km²
Počet obyvatel5 892 (31. 12. 2018)
Hustota zalidnění76,3 obyv./km²
Správa
StarostaPierpaolo Cariddi (nezávislý)
Oficiální webwww.comune.otranto.le.it
Telefonní předvolba0836
PSČ73028
Označení vozidelLE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otranto je město v Itálii na poloostrově Salento. Patří k provincii Lecce v kraji Apulie. Žije zde přibližně 5 600[1] obyvatel. Otranto je nejvýchodnějším městem Itálie a od Albánie je odděleno Otrantským průlivem, širokým okolo 80 km.[2] Je také sídlem Otrantské arcidiecéze, pro svou polohu bývá nazýváno „brána Orientu“.

Město založili Řekové pod názvem Ὑδροῦς, což se v římských dobách polatinštilo na Hydruntum. Ve středověku bylo součástí Byzantské říše a většina obyvatel mluvila řecky, žila zde také významná židovská komunita. V roce 1480 Otranto dobyli Turci, které vedl Gedik Ahmed Paša, a povraždili okolo osmi set místních obyvatel, kteří odmítli přijmout islám. Oběti byly roku 2013 kanonizovány jako mučedníci z Otranta.[3] O strategický přístav se bojovalo za napoleonských válek, za první světové války i druhé světové války. Dne 28. března 1997 se nedaleko města potopila albánská loď Kateri i Radës a zahynulo okolo osmdesáti osob.

Otranto je členem sdružení historických měst I borghi più belli d’Italia. Významnou památkou je Otrantská katedrála zasvěcená Zvěstování Panny Marie, postavená v období normanské nadvlády a vysvěcená roku 1088. V katedrále se nachází největší mozaiková dlažba v Itálii.[4] Za pozornost stojí rovněž pevnost Aragonců z konce 15. století, Chiesa di San Pietro, která je jediným dochovaným chrámem z byzantských dob na Apeninském poloostrově, a nedaleký klášter San Nicola di Casole. Oblíbenými výletními cíli v okolí jsou maják Faro di Punta Palascia, bauxitové jezírko a jeskyně Grotta Romanelli, nachází se zde také řada pláží. Podnebí je středozemní.

Město proslavil gotický román Horace Walpolea Otrantský zámek z roku 1764, známý i z filmového zpracování Jana Švankmajera.

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Rady na cestu Dostupné online
  3. Te Deum Dostupné online
  4. Itálie na Světadílech Dostupné online

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Otranto na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky
Apulie • Obce v provincii Lecce
Acquarica del Capo • Alessano • Alezio • Alliste • Andrano • Aradeo • Arnesano • Bagnolo del Salento • Botrugno • Calimera • Campi Salentina • Cannole • Caprarica di Lecce • Carmiano • Carpignano Salentino • Casarano • Castri di Lecce • Castrignano de' Greci • Castrignano del Capo • Castro • Cavallino • Collepasso • Copertino • Corigliano d'Otranto • Corsano • Cursi • Cutrofiano • Diso • Gagliano del Capo • Galatina • Galatone • Gallipoli • Giuggianello • Giurdignano • Guagnano • Lecce • Lequile • Leverano • Lizzanello • Maglie • Martano • Martignano • Matino • Melendugno • Melissano • Melpignano • Miggiano • Minervino di Lecce • Monteroni di Lecce • Montesano Salentino • Morciano di Leuca • Muro Leccese • Nardò • Neviano • Nociglia • Novoli • Ortelle • Otranto • Palmariggi • Parabita • Patù • Poggiardo • Porto Cesareo • Presicce • Racale • Ruffano • Salice Salentino • Salve • San Cassiano • San Cesario di Lecce • San Donato di Lecce • San Pietro in Lama • Sanarica • Sannicola • Santa Cesarea Terme • Scorrano • Seclì • Sogliano Cavour • Soleto • Specchia • Spongano • Squinzano • Sternatia • Supersano • Surano • Surbo • Taurisano • Taviano • Tiggiano • Trepuzzi • Tricase • Tuglie • Ugento • Uggiano la Chiesa • Veglie • Vernole • Zollino
Autoritní data Editovat na Wikidatech