Půdní zrnitost

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Půdní zrnitost je fyzikální vlastnost půdy určující fyzikální frakcionizaci půdy.

Zrnitost ovlivňuje mechanické vlastnosti půdy (např. při orbě) a texturu. Zrnitost se určuje pomocí sít, sedimentací, vyplavováním nebo jiným způsobem. Při určování zrnitosti takřka vždy dochází k rozdělení na dvě frakce: jemnozem a skelet. To se provádí u půdy suché po rozdrcení hrud na jemnou složku na sítech o průměru děr 2 mm. Jemnozem se dále upravuje chemickými nebo fyzikálními metodami, aby došlo k rozdělení jemných stmelených částí. Výsledky se vyjadřují v procentech hmotnosti jednotlivých frakcí.

Rozdělení zrnitostních frakcí

K rozdělení zrnitostních frakcí se v pedologické praxi užívá několik systémů, protože tato problematika nebyla dosud sjednocena. V ČR se používá např. rozdělení zrnitostních frakcí podle Nováka nebo rozdělení frakcí dle československé státní normy ČSN 72 1001.

Rozdělení zrnitostních frakcí dle Nováka

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Půdní druhy

Ani při rozdělení půd na půdní druhy nepanuje v pedologické praxi jednotné členění. Půdní druhy se vyčleňují na základě procentuálního zastoupení jednotlivých frakcí ve vzorku. Obecným problémem členění je fakt, že s nárůstem hloubky roste i skeletovitost a některé půdy jsou dosti heterogenní ve svém profilu. V ČR se nejčastěji používá dvou klasifikačních systémů: dle Nováka a Kopeckého klasifikační stupnice.

1. lehká (písčitá) – sypká půda

půdou protéká rychle voda, půda rychle vyschne
je nutné intenzivní zavlažování
pěstují se v ní mírně náročné plodiny

2. středně těžká (hlinitá) půda; převažuje

optimální proces vsakování vody
vyskytuje se většinou v nížinách, tam kde byly spraše
hlinitá půda je nejúrodnější

3. těžká půda (jílovitá)

pro vodu je nepropustná; na povrchu voda stojí, dokud louže nevyschne

Rozdělení půdních druhů dle Nováka

Vychází z velikosti částic v půdě.
Dle obsahu I. kategorie < (0,01 mm) v procentech (%) dělí Novák půdní druhy na:

písčitý (0–10)
hlinitopísčitý (10–20)
písčitohlinitý (20–30)
hlinitý (30–45)
jílovitohlinitý (45–60)
jílovitý (60–75)
jíl (nad 75).

Podle Nováka

písčitá a hlinitopísčitá: podle zpracovatelnosti lehká, obsah jílu 0–10 % a 10–20 %
písčitohlinitá a hlinitá: podle zpracovatelnosti střední, obsah jílu 20–30 % a 30–45 %
jílovitohlinitá, jílovitá a jíl: podle zpracovatelnosti těžká, obsah jílu 45–60 %, 60–75 % a nad 75 %