RGM-6 Regulus

RGM-6 Regulus (SSM-N-8)
Střela Regulus vystavená na muzejní ponorce USS Growler (SSG-577)
Střela Regulus vystavená na muzejní ponorce USS Growler (SSG-577)
Typprotilodní střela
Místo původuUSA USA
Historie služby
Používána1955-1964
Historie výroby
VýrobceVought
Základní údaje
Hmotnost4670 kg
Délka10,1 m
Rychlostpodzvuková
Účinný dostřel925 km

RGM-6 Regulus (SSM-N-8) byla americká podzvuková střela s plochou dráhou letu vyvinutá společností Vought. Byla to první strategická řízená střela s jadernou hlavicí ve výzbroji amerického námořnictva.[1] Ve službě byla v letech 1955-1964.[2] Nahradila ji výkonnější nadzvuková střela RGM-15 Regulus II. Letounové střely řady Regulus I/II byly později zcela nahrazeny balistickými raketami UGM-27 Polaris.

Vývoj

První námořní test střely Regulus proběhl na palubě letadlové lodě USS Princeton

Americké námořnictvo pracovalo od roku 1946 na získání řízené střely typu země-země. Původně plánovalo využít letounovou střelu JB-2, což byla kopie německé V-1, ta však nakonec sloužila jen k získání potřebných zkušeností. Kontrakt na vývoj zcela nové řízené střely SSM-8 (později SSM-N-8) získala roku 1946 americká společnost Vought.[1]

Střela vybavená proudovým motorem Allison J33 měla unést hlavici o hmotnosti 3000 liber (jadernou hlavici) rychlostí 0,85 M na vzdálenost 500 námořních mil. Svou koncepcí a výkony byla střela Regulus velmi podobná armádní střele MGM-1 Matador. Ministerstvo obrany dokonce chtělo, aby námořnictvo přerušilo vývoj Regulusů a převzalo typ Matador, to si však svůj vývoj uhájilo.[2]

První zkušební let střely XSSM-N-8 proběhl v březnu 1951, první vypuštění z hladinové lodě USS Princeton (CV-37) třídy Essex[3] proběhlo v listopadu 1952 a v červenci 1953 proběhl také první start z ponorky třídy Gato USS Tunny (SS-282). V té době byla střela přejmenována na Regulus I, aby se odlišila od výkonnější RGM-15 Regulus II.[1] Do služby byla střela přijata roku 1955. Jejím prvním nosičem v operační službě se stal těžký křižník USS Los Angeles (CA-135). Sériová výroba střel Regulus probíhala do ledna 1959. Vyrobeno jich bylo celkem 514 kusů.[2]

Americké námořnictvo pro nesení střel Regulus upravilo 10 letadlových lodí, čtyři těžké křižníky a pět ponorek. Prvními americkými ponorkovými nosiči jaderných zbraní se staly dvě přestavěné konvenční ponorky (Tunny a Barbero).[2] Jako nosiče střel Regulus byly od počátku postaveny dvě ponorky třídy Grayback a konečně ponorka s jaderným pohonem USS Halibut (SSGN-587). Střely Regulus byly ze služby vyřazeny v srpnu 1964. Ponorky s nimi do té doby vykonaly celkem 41 hlídkových plaveb.[2]

Střela Regulus měla řadu nedostatků. Mimo jiné se ponorka kvůli jejímu vypuštění musela vynořit, navádění bylo zranitelné rušením a podzvukovou rychlostí letící střela byla poměrně zranitelná.[1]

Konstrukce

Střela Regulus vypuštěná těžkým křižníkem USS Toledo (CA-133)

Regulus byl malý konvenčně řešený letounek. Postrádal pilotní kabinu a vodorovné ocasní plochy. Startoval pomocí dvou odhazovatelných raketových motorů (boosterů) Aerojet General, přičemž za letu jej poháněl proudový motor Allison J33. Pro střelu byly určeny dvě jaderné hlavice: štěpná W-5 o síle 40-50 kt a termojaderná W-27 o síle 2 Mt. Navádění bylo rádio-povelové.[1]

Verze

  • XSSM-N-8 – vývojová verze vybavená podvozkem.[1]
  • SSM-N-8 (RGM-6A) – Cvičná verze vybavená podvozkem.[1]
  • SSM-N-8a (RGM-6B) – Modernizovaná verze, příď upravena kvůli instalaci nových jaderných hlavic (W-5 / W-27).[1]
  • KDU-1 (BQM-6C) – Cvičný cílový dron vzniklý přestavbou vyřazených střel.[1]

Nosiče

USS Halibut (SSGN-587)
  • Třída Gato - ponorka (2× Regulus)
    • USS Tunny (SS-282)
  • Třída Balao - ponorka (2× Regulus)
    • USS Barbero (SS-317)
  • Třída Grayback - ponorka (4× Regulus)
    • USS Grayback (SSG-574)
    • USS Growler (SSG-577)
  • USS Halibut (SSGN-587) - ponorka (5× Regulus)
  • Třída Baltimore - těžký křižník (3× Regulus)
    • USS Helena (CA-75)
    • USS Macon (CA-132)
    • USS Toledo (CA-133)
    • USS Los Angeles (CA-135)
  • 10 letadlových lodí[1]

Hlavní technické údaje (RGM-6B)[1]

Vypuštění střely Regulus z ponorky USS Tunny
  • Rozpětí: 6,4 m
  • Délka: 10,1 m (včetně boosteru)
  • Průměr trupu: 1,4 m
  • Hmotnost: 4670 kg
  • Hmotnost boosteru: 790 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Allison J33
    • Tah pohonné jednotky: 20 kN
  • Booster: 2× Aerojet General
    • Tah boosteru: 2× 146 kN
  • Nejvyšší rychlost: 543 uzlů
  • Dosah: 520 námořních mil
  • Cestovní rychlost: 0,85 M
  • Max. rychlost: 960 km/h (1,1 M, konečná sestupná fáze)
  • Dosah: 925 km

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Vought SSM-N-8/RGM-6 Regulus [online]. Designation-systems.net, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Regulus I RGM-6 SSM-N-8 [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ REGULUS II CRUISE MISSILE [online]. Angelfire.com, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu SSM-N-8 Regulus na Wikimedia Commons
  • SSM-N-8 / RGM-6 Regulus 1
Vojenská označení střel a bezpilotních letounů USA z roku 1962 – řízené střely, naváděné rakety a bezpilotní prostředky
1–50
51–100
  • MGM-51
  • MGM-52
  • AGM-53
  • AIM-54
  • RIM-55
  • PQM-56
  • MQM-57
  • MQM-58
  • RGM-59
  • AQM-60
  • MQM-61
  • AGM-62
  • AGM-63
  • AGM-64
  • AGM-65
  • RIM-66
  • RIM-67
  • AIM-68
  • AGM-69
  • LEM-70
  • BGM-71
  • MIM-72
  • UGM-73
  • BQM-74
  • BGM-75
  • AGM-76
  • FGM-77
  • AGM-78
  • AGM-79
  • AGM-80
  • AQM-81
  • AIM-82
  • AGM-83
  • AGM-84/RGM-84/UGM-84
  • AGM-84E/H/K
  • RIM-85
  • AGM-86
  • AGM-87
  • AGM-88
  • UGM-89
  • BQM-90
  • AQM-91
  • FIM-92
  • XQM-93
  • YQM-94
  • AIM-95
  • UGM-96
  • AIM-97
  • YQM-98
  • LIM-99
  • LIM-100
    		•
    101–150
  • RIM-101
  • PQM-102
  • AQM-103
  • MIM-104
  • MQM-105
  • BQM-106
  • MQM-107
  • BQM-108
  • BGM-109
  • BGM-110
  • BQM-111
  • AGM-112
  • RIM-113
  • AGM-114
  • MIM-115
  • RIM-116
  • FQM-117
  • LGM-118
  • AGM-119
  • AIM-120
  • CQM-121
  • AGM-122
  • AGM-123
  • AGM-124
  • RUM-125/UUM-125
  • BQM-126
  • AQM-127
  • AQM-128
  • AGM-129
  • AGM-130
  • AGM-131
  • AIM-132
  • UGM-133
  • MGM-134
  • ASM-135
  • AGM-136
  • AGM-137
  • CEM-138
  • RUM-139
  • MGM-140
  • ADM-141
  • AGM-142
  • MQM-143
  • ADM-144
  • BQM-145
  • MIM-146
  • BQM-147
  • FGM-148
  • PQM-149
  • PQM-150
    		•
    151–200
  • FQM-151
  • AIM-152
  • AGM-153
  • AGM-154
  • BQM-155
  • RIM-156
  • MGM-157
  • AGM-158 A/B (AGM-158C)
  • AGM-159
  • ADM-160
  • RIM-161
  • RIM-162
  • GQM-163
  • MGM-164
  • RGM-165
  • MGM-166
  • BQM-167
  • MGM-168
  • AGM-169
  • MQM-170
  • MQM-171
  • FGM-172
  • GQM-173
  • RIM-174
  • MQM-175
  • AGM-176
  • BQM-177
  • MQM-178
  • AGM-179
  • AGM-180
  • AGM-181
  • LGM-182
  • AGM-183
  • RGM-184
    		•
    201–
  • AIM-260
    		•
    * viz též: Vojenská označení amerických neřízených raket
    Autoritní data Editovat na Wikidatech
    • LCCN: sh2008005859
    • NARA: 10675407
    • NLI: 987007561635505171