Suarské knížectví

ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Suarské knížectví
Suar bäklege
Suvar beyliği
← Sabirové
← Volžské Bulharsko 		od 940–1238 Mongolská říše →
Geografie
Hlavní město
Suar (Suwar)
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Suaři
Náboženství
tengristicko-šamanistické
Státní útvar
Státní zřízení
monarchie
Mateřská
země
Volžské BulharskoVolžské Bulharsko Volžské Bulharsko (od 11. století)
Státní útvary a území
Předcházející
Sabirové Sabirové
Volžské Bulharsko Volžské Bulharsko
Následující
Mongolská říše Mongolská říše

Suarské knížectví nebo Suar (tatarsky Suar bäklege, turecky Suvar beyliği) byl historický státní útvar v letech 948–975, ustavený pokolením Suarů, což byl středověký turkický kmen patřící do skupiny Hunobulharů, který žil na dolním toku řeky Čulman v současném Tatarstánu.

Krátká historie

Knížectví, čili bäkleg → beglik → bejlik, vzniklo pravděpodobně roku 948 a přetrvalo do roku 975. Jeho hlavní město bylo založeno dříve, roku 940. Říkalo se mu Suar nebo Suwar. Roku 975 byl bäkleg obsazen a pohlcen jak Protobulhary, tak i jinými turkickými kmeny, kteří zde ustavili státní útvar známý jako Volžské Bulharsko. Poté tvořil jeden z jeho emirátů. Od 11. do 13. století k němu zůstal připojen jako poloautonomní emirát. Roku 1236 bylo Volžské Bulharsko rozvráceno Bátú-chánem a roku 1242 vstřebáno do Kypčackého Chanátu (Zlatá horda).

O přítomnost Suarů v Blízkém Povolží jsou vedeny dva proudy úvah:

  • Archeologickými vykopávkami se zjistilo, že v jižní zóně povodí Čulmanu (Kama)[1] [pozn. 1] již v 1. století žila skupina pojmenována „Suvar“, jež je považována za autochtonní a nejstarší národ jejího ústí. [1] Tento turkický kmenový svaz zahrnoval také různé Finské kmeny (Čeremisy (Marijci), Mokšy, a jiné...). [1]
  • Někteří Tatarští etymologové však zastávají názor, že Suaři [pozn. 2] tvořili odnož Sabirů, kteří v 8. století migrovali z Kavkazu k Itilu (Volha) a do Volžského Bulharska.

V Divân-ı Lügati't-Türk se píše:

„ … slovo صُڤَر → Suvar je definováno jako jméno jednoho Tureckého plemene [2] a také jednoho města. [3] V blízkosti Bulharů (Volžských) se rovněž nachází město سخسين → Saxsın. [4] Je to Suar. [5] Kromě toho, jak uvádějí další informace, بلغار → Bulgar je každým uznávané Turecké město… [6] “
— Mahmúd Kašgarský - „Divân-ı Lügati't-Türk“

Suaři se stali majoritními předky Čuvašů. [1]

Seznam známých vládců

  • Abdullah Ibn Michail-beg (943-976, Ğabdulla bine Miqail Bäk), zakladatel Suarského knížectví
  • Talib Ibn Ahmed-beg (976-981, Talib bine Äxmäd Bäk), připojil knížectví do jednotného celku Volžského Bulharska
  • Mumin Ibn Ahmed-beg (976-981, Mö'min bine Äxmäd Bäk), v Suaru zavedl islám, načež se část Suarů vystěhovala západněji - Čuvaši

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ současný název řeky je Kama, jejíž původní turkický název Čulman byl změněn Rusy v 2. polovině 18. století
  2. ↑ Suaři (Sabirové - Savirové) vznikli v důsledku smíchání Urogů (Protomaďaři) s Huny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suvar Beyliği na turecké Wikipedii.

  1. ↑ a b c d ZAKIEV, Mirfatyh Zakievič. Problemy jazyka i proischoždenija Volžskich Tatar. Kazan: Tatarskoe knižnoe izd-bo, 1986. 302 s. 2012. ISBN 5-89120-050-3. (rusky) 
  2. ↑ ATALAY, Besim. Divanü Lügati't - Türk, Svazek I.. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi, 2006. ISBN 975-16-0405-2. S. 30, 31, 32, 78, 437. (turecky) 
  3. ↑ ATALAY, Besim. Divanü Lügati't - Türk, Svazek III.. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi, 2006. ISBN 975-16-0405-2. S. 139, 157, 314. (turecky) 
  4. ↑ Divanü Lugati't-Türk Databáze. TÜRK DİL KURUMU. Dostupné online. (turecky) [nedostupný zdroj]
  5. ↑ ATALAY, Besim. Divanü Lügati't - Türk, Svazek I.. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi, 2006. ISBN 975-16-0405-2. S. 437. (turecky) 
  6. ↑ Divanü Lugati't-Türk Databáze. TÜRK DİL KURUMU. Dostupné online. (turecky) [nedostupný zdroj]

Literatura

  • HASANOV, M. H. Tatar Encyclopaedia (in five volume) Volume 2: GJ. Kazan: [s.n.], 2002. 656 s. 2012. ISBN 5-902375-02-9. (rusky)  Archivováno 29. 10. 2013 na Wayback Machine.
  • Suar bäklege. Tatar Encyclopaedia. Kazan: The Republic of Tatarstan: Academy of Sciences. Institution of the Tatar Encyclopaedia, 2002. (anglicky) 

Související články

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.