Vlastislav Antonín Vipler

Vlastislav Antonín Vipler
Základní informace
Narození12. června 1903
Bílá Třemešná
Úmrtí4. června 1971 (ve věku 67 let)
Praha
Žánryklasická hudba, populární hudba a opereta
Povoláníhudební skladatel a dirigent
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastislav Antonín Vipler (12. června 1903 Bílá Třemešná – 4. června 1971 Praha[1]) byl český dirigent a hudební skladatel. Je autorem 340 různých hudebních skladeb, z toho 25 původních českých operet.

Životopis

V. A. Vipler - matriční záznam o narození

Po studiích na královédvorském gymnáziu studoval dirigování a skladbu na Pražské konzervatoři. Po dokončení školy krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak také ve Východoslovenském národním divadle a v bratislavském a košickém studiu Československého rozhlasu. Po návratu do Prahy dirigoval divadelní orchestry holešovického Divadla Uranie, smíchovského Švandova divadla a později i Malé Operety. Zde se seznámil s Otakarem Jeremiášem, který jej doporučil pro práci v Československém rozhlase, kde od roku 1939 pracoval jako dirigent a odborný programový pracovník až do své smrti. V letech 1945 - 47 byl uměleckým ředitelem Tylova divadla v Nuslích, pozdějšího Divadla na Fidlovačce.[2]

Dílo

Skládal zábavnou i vážnou hudbu, např. symfonickou hudbu, písně a komorní hudbu.

Filmová hudba

  • 1930 Černý plamen
  • 1932 Píseň o velké lásce
  • 1934 Na Svatém Kopečku

Operetní tvorba

Během svého života zkomponoval celkem 25 původních českých operet. Mezi nejznáměšjí patří:

  • Děti Slovače
  • Jen ty a já
  • Na Svatém kopečku
  • Dvě srdce na prodej
  • První valčík
  • Modrý husar
  • Bílý oficír

Dirigentská činnost

Divadelní orchestry

Ostatní orchestry

  • Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
  • Malý rozhlasový orchestr (pozdější Pražský rozhlasový orchestr)
  • 1968 Operetní studiový orchestr
  • 1969 Orchestr Smetanova divadla
  • Orchestr rozhlasového operního studia
  • Filmový symfonický orchestr
  • Symfonický orchestr pražského rozhlasu

Odkazy

Reference

  1. Bibliografie českých dějin. portaro.eu [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-15. 
  2. ŠULC, Miroslav. Česká operetní kronika. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2002. 503 s. ISBN 80-7008-121-X. S. 386, 387, 388. 

Literatura

  • Pacák, Luděk: Opereta, díl 1-2, Praha 1946-47, passim
  • Hradecký, Emil – Rutová Milada: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, Praha 1964-1965, s. 399-401
  • Československý hudební slovník osob a institucí, díl 2, Praha 1965, s. 878
  • Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika, Praha 2002, passim
  • Janota, Dalibor: Česká a světová opereta (Praha 2020)

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech