Vzdušnicovci

Vzdušnicovci (Tracheata, Atelocerata) jsou bývalý podkmen členovců, k němuž se dříve řadili zástupci dnešních podkmenů šestinozí (Hexapoda) a stonožkovci (Myriapoda).[1] Vzhledem k tomu, že zahrnovali hmyz, jednalo se o nejpočetnější skupinu členovců.

Dýchají vzdušnicemi (trachejemi), trubicovými chitinovými vchlípeninami pokožky, které se bohatě větví a svými výběžky zasahují do všech tělních orgánů. Nejdůležitějšími skupinami vzdušnicovců jsou mnohonožky, stonožky, chvostoskoci a hmyz.

Zastaralost

Recentní členovci se tradičně člení na 4 velké skupiny, zpravidla označované jako podkmeny – klepítkatce, stonožkovce, korýše a šestinohé. Dlouho se usuzovalo na užší příbuznost stonožkovců a šestinohých (společný název Tracheata=Atelocerata – vzdušnicovci) a spekulovalo se, zda korýši jsou bližší příbuzní klepítkatců (společný název Schizoramia) nebo vzdušnicovců (společný název Mandibulata – kusadlovci). V 90. letech 20. století se na základě prvních molekulárních analýz objevily další konkurenční hypotézy – užší příbuznost šestinohých a korýšů (společný název Pancrustacea=Tetraconata) a klepítkatců se stonožkovci (společný název Myriochelata=Paradoxopoda).[2] Konečné rozhodnutí snad přinesla komplexní fylogenetická analýza jaderných genů z r. 2010[3]: Byla vyvrácena hypotéza vzdušnicovců a paradoxopodů a potvrzena přirozenost mandibulát a pancrustaceí, korýši v užším slova smyslu byli potvrzeni jako nepřirozená skupina, v jejímž rámci došlo k podstatným přeskupením. Závěry studie byly v témž roce podpořeny širokou fylogenetickou studií jaderných genů, mikroRNA i morfologických znaků,[4] i studií z roku 2011, která již konstatovala prokázání dostatečné robustnosti fylogenetického stromu.[5] Molekulární analýzy byly často v rozporu s morfologickými analýzami. Teprve studie z r. 2013 potvrdila molekulární výsledky i rozsáhlou analýzou morfologických znaků z fosilního záznamu se správným uvažováním konvergentních znaků.[6][7]

Hypotéza vzdušnicovců však nadále zůstává živá – jejich přirozenost vychází z analýz tehdy, sestavuje-li se fylogenetický strom na základě pouze morfologických znaků recentních a fosilních představitelů, tedy s odhlédnutím od molekulárních analýz genomů a transkriptomů. Podle nových (2014) studií vycházejících pouze z morfologie se však vzdušnicovci neodvětvují na bázi členovců (jako sesterská skupina ke Schizoramia), ale až uvnitř „korýšů“ jako sesterská skupina veslonožců (pro společnou skupinu vzdušnicovců a veslonožců se pak používá název Archilabiata).[8]

Reference

  1. ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id152532/
  2. ↑ ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Ilustrace Pavel Hošek. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Scientia, spol. s r. o., 2006. 256 s. (Biologie dnes). Dostupné online. ISBN 80-86960-08-0. Část 6. Členovci, s. 147–167. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ REGIER, Jerome C.; SHULTZ, ,, Jeffrey W.; ZWICK, Andreas, April Hussey, Bernard Ball, Regina Wetzer, Joel W. Martin, Clifford W. Cunningham. Arthropod relationships revealed by phylogenomic analysis of nuclear protein-coding sequences. Nature [online]. 10. únor 2010 [cit. 2010-02-16]. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature08742. (anglicky) 
  4. ↑ ROTA-STABELLI, Omar; CAMPBELL, Lahcen, Henner Brinkmann, Gregory D. Edgecombe, Stuart J. Longhorn, Kevin J. Peterson, Davide Pisani, Hervé Philippe, Maximilian J. Telford. A congruent solution to arthropod phylogeny: phylogenomics, microRNAs and morphology support monophyletic Mandibulata. Proceedings of the Royal Society B. 11. srpen 2010. Online před tiskem. Dostupné online [cit. 2010-08-16]. ISSN 1471-2954. DOI 10.1098/rspb.2010.0590. PMID 20702459. (anglicky) 
  5. ↑ REGIER, Jerome C.; ZWICK, Andreas. Sources of Signal in 62 Protein-Coding Nuclear Genes for Higher-Level Phylogenetics of Arthropods. S. 1–21, e23408. PLoS ONE [online]. 4. srpen 2011. Svazek 6, čís. 8, s. 1–21. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0023408. (anglicky) 
  6. ↑ LEGG, David A.; SUTTON, Mark D.; EDGECOMBE, Gregory D. Arthropod fossil data increase congruence of morphological and molecular phylogenies. Nature Communications [online]. 30. září 2013. Svazek 4, čís. 2485. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms3485. (anglicky) 
  7. ↑ Anatomical analysis puts insects in their place. PhysOrg, 1. říjen 2013. Dostupné online (anglicky)
  8. ↑ WÄGELE, J. Wolfgang; KÜCK, Patrick. Arthropod phylogeny and the origin of Tracheata (= Atelocerata) from Remipedia–like ancestors. In: WÄGELE, J. Wolfgang; BARTOLOMAEUS, Thomas. Deep Metazoan Phylogeny: The Backbone of the Tree of Life. [s.l.]: DE GRUYTER, 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-10. ISBN 9783110277524. DOI 10.1515/9783110277524.285. Kapitola 12, s. 285–342. (anglicky)
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech